Dudlík, šidítko, cumel, savička, dudu nebo dudák?

Dudlík, šidítko, cumel, savička dudu a dudák – jedny z nejčastějších pojmů označující tolik diskutované téma malých dětí. Pro jednoho nenahraditelná pomůcka, pro dalšího zatracovaná. V ordinaci dentální hygienistky se často setkáváme s dotazy týkající se (ne)prospěšnosti dudlíků, možných rizik spojených s jejich používáním a překvapivě i možnými benefity. V dnešním článku si proto tuto tématiku podrobně rozebereme.

Dudlík z Egypta

Možná si právě pokládáte otázku, odkud trend používání šidítek přišel a kdy vůbec vzniknul. V takovém případě si dovolím tvrdit, že budete překvapeni, jelikož používání různých pomůcek a náhražek ke konejšení miminka (často se využívalo různých kusů látek, uzlů, plněných váčků apod.) je znám již z dob starého Egypta. Dnešní podobu ovšem získal až v průběhu 19. století, kdy běžně používaný materiál dřeva, kamene a kostí nahradil vynález kaučuku.

První patent předložil newyorský drogista Christian W. Meinecke v roce 1901 – měl tvar cecíku připevněného ke kotoučovitému štítu z kostí či hliníku, jenž byl dostatečně veliký na to, aby nedošlo k náhodnému spolknutí a na konci přecházel v držadlo. Vynález newyorského drogisty se záhy ujal a došlo k rapidnímu nárůstu jeho dalších variant. Brzy se však zvedla vlna nevole a odporu a dudlíku se začaly připisovat neduhy, například tloustnutí jazyka, skolióza, šíření nemocí a deformace dutiny ústní. Větším problémem než dudlík samotný, byly však použité materiály, jelikož ke zpracování kaučuku se hojně užívala síra, která dudlíku propůjčovala nelibý zápach. Kvůli estetické stránce se vyráběly i v bílé barvě, ke které bylo zapotřebí olovo. Netrvalo proto dlouho a již v první desetiletích 20.století vystřídal kaučuk latex a latex později silikon. Dodnes jsou samozřejmě dostupné i dudlíky se savičkou vyrobenou z kaučuku, ovšem zpracování se již oproti původnímu liší.

K čemu vlastně takový dudlík slouží a proč se mu říká šidítko?

Označení šidítko, jak již název napovídá, má za úkol děťátko ošidit, jelikož apeluje na jeden z jeho vrozených reflexů, a sice sací reflex. Sací reflex je reflex primární a je vyvolán vložením jakéhokoliv objektu do úst dítěte, přičemž správná reflexní reakce má zřetelný význam pro přežití jedince. Sací reflex, kromě zajištění přežití jedince společně s reflexem polykacím, má však vliv i na emoční stránku dítěte, jelikož navozuje pocit spokojenosti. Šidítko tak nepřímo nahrazuje prs, jehož sáním
se děťátko nejen sytí, ale i uklidňuje.

Dudlíky na dnešním trhu

Na našem trhu jsou k dostání dudlíky z kaučukového materiálu, latexu a silikonu. Kaučukový a latexový dudlík poznáte díky tmavší barvě savičky, latex poté nabízí vyšší odolnost a pevnost. Silikonový je čirý, díky čemuž vypadá „čistě“. Nezapomínejme však, že jakýkoliv dudlík je třeba měnit ideálně po 2-3 měsících, správně ho sterilizovat a v případě jakéhokoliv mechanického poškození ho bez lítosti vyhodit. Pamatujte i na to, že tolik rozšířený nešvar olizování spadlých dudlíků na zem maminkami děťátka není vhodný způsob údržby, i když se v dané situaci může jevit jako nejschůdnějším řešením. Šidítka jsou dnes kategorizována na základě tvaru i velikosti a trh Vám nabídne šidítka tvaru anatomického, fyziologického a kulatého s rozlišením velikosti podle věku a často jsou odlišeny i individuálními produktovými specialitami v podobě otvorů k ideální prodyšnosti dudlíku, ve tmě
svítících materiálů a zajímavých vzorů.

Jak je to tedy s (ne)prospěšností používání šidítek a mají vůbec nějaký benefit?

V první řadě je nutné myslet na fakt, že dudlík neboli šidítko je cizím předmětem, který do pusy dítěte přirozeně nepatří, pokud bude jeho přítomnost opakována po dostatečně dlouhou dobu v dlouhých časových intervalech, může dojít k ovlivnění organismu a rozvoji abnormalit.

Všimněte si, že jak, doufám se zaujetím, čtěte tyto řádky, jazyk se Vám samovolně opírá o horní patro – představte si, že byste nyní v dutině ústní měli šidítko. Vertikálně otevřený skus – jedna z nejčastějších deformit způsobených dlouhodobým a nadměrným používáním dudlíků, která (zjednodušeně) znamená, že zuby k sobě nedosahují na výšku, nejsou ve vzájemném kontaktu. Nejvíce je vada viditelná v přední části úst, kde vzniklý otevřený prostor nápadně připomíná ovál a v extrémním případě až písmeno O. Vývoj řeči – další oblast vývoje dítěte, která je nadměrným používáním šidítka ovlivněna, jelikož dítě má vzhledem k omezenému prostoru v dutině ústní po vložení savičky dudlíku, zhoršené podmínky pro vývoj řeči. Učí se pomaleji, často nesprávně a dochází ke špatnému zapojování svalů, tváří i jazyka.
Velikou roli v rozvoji takových abnormalit hraje výběr dudlíku, jeho používání a včasné odebrání. Možná se nyní ptáte, jestli existuje vůbec nějaký benefit, který je spojený s používáním šidítek. Odpověď zní: „Ano, benefity skutečně existují.“ Jedním z těchto benefitů je již dříve zmiňovaný vliv na emoční stránku dítěte, kdy podání šidítka navozuje pocit spokojenosti. To pomáhá v případě, kdy se jedná o dítě např.: kolikové dítě, nebo dítě, které z jakéhokoliv důvodu podstupuje malý invazivní zákrok. Dalším benefitem spojeným s používáním šidítek je snížení rizika SIDS (syndromu náhlého úmrtí kojence). Přesný mechanismus působení není však znám a nejedná se o to, že by samotný dudlík měl moc syndrom náhlého úmrtí kojence zažehnat, co ale podání šidítka může ovlivnit, je poloha novorozence a kojence při spánku, kdy obzvláště v prvních dnech, týdnech a měsících života snižuje pravděpodobnost přetočení z polohy na zádech do polohy na břicho, která se uvádí pro výskyt SIDS jako nejrizikovější. Dudlík dále brání zapadnutí jazyku v poloze na zádech, zvyšuje vzrušivost dítěte, které poté neusne příliš hlubokým spánkem, udržuje průchodnost cest častějším polykáním, snižuje gastroezofageální reflux a zvyšuje dechové úsilí dítěte, čímž zlepšuje
eliminaci oxidu uhličitého.

Jak by měl ideální dudlík vypadat a kdy je vhodné se ho zbavit?

Dudlík by v první řadě měl mít co nejtenčí savičku především v té oblasti, která je sevřena zubními oblouky. Volte proto ortodontický dudlík, který má tenkou savičku a umožní dítěti dovřít pusu. Takový dudlík je o mnoho šetrnější pro vývoj orofaciální soustavy. Jako nejpozdější termín, kdy je vhodné dítěti dudlík zcela odebrat je okolo 2 let, pokud do té doby zaregistrujete již rozvíjející se abnormalitu v podobě mizejícího překusu horních zubů přes spodní, v tom případě se dudlík odebere ideálně obratem. Pokud již k rozvoji abnormality dojde, včasným odebráním šidítka je veliká šance na nápravu (samoúpravu) vlivem probíhajícího vývoje orofaciální soustavy a růstu tváří. Včasným odebráním dudlíku lze zabránit přenosu abnormalit do stálého
chrupu!

Cucání palce

Palec aneb skrytá hrozba horší než šidítko. Pro novorozence i kojence je zkoumání svého těla ústy naprosto běžnou praxí, cumlají si prsty, sají pěsti apod. Prvním varovným signálem by mělo být, pokud dítě začne preferovat určitý prst. Nejčastěji se jedná o palec, ale může se jednat i o ukazováček.
Sáním palce či ukazováku může dojít k rozvoji otevřeného skusu podobně jako při nadměrném a dlouhodobém používáním dudlíku. Při cucání palce však dochází ke změně polohy (zatímco dudlík pasivně leží, prst aktivně tlačí proti patru) a dochází k vychýlení zubů ze své osy. Horní oblouk směrem ven a dolní naopak směrem dovnitř do pusy. U starších dětí je dokonce leckdy nemožné prstz pusy odebrat, jelikož již vyvinou dostatečně velký podtlak k tomu, aby i ve spánku udržely prst ve své oblíbené pozici, což může mít za následek i projevy na prstech v podobě otlaků, puchýřků, mozolů aj. V mnoha ohledech je cucání palce či jiných prstů horším jevem s horšími následky i díky následné terapii, která není snadná a vyžaduje značné úsilí.

Dentální hygienistka z DENTO ordinace doporučuje

Pamatujte proto, že ideální dítě je sice bez dudlíku, ale ortodontický dudlík ve správné velikosti je stále lepší než cucání palce. Pokud dudlík používáte, eliminujte jej ideálně do 2 let věku dítěte, v případě prvních známek vývoje abnormalit dudlík odeberte obratem a nezapomeňte, že i ortodontický dudlík může mít za následek rozvoj abnormalit, je-li používán
nadměrně v dlouhém časovém úseku.